Víte, na co jsem nemyslela vůbec? Na sex. Moje vagína byla jako kotel pod pódiem na koncertě cikánské punkové skupiny. Byla jsem příliš vyčerpaná na to, abych vůbec začala uvažovat o nějakých hrátkách, ale asi po měsíci jsem si uvědomila, že manžel by rád něco zkoušel. Fajn, řekla jsem si. On tedy je schopný. Ale jsem schopná i já?
Jak titulek sám napovídá, novorozenec byl ke mně přilepený čtyřiadvacet hodin denně. Když to shrnu, kojila jsem asi osm hodin denně, a když jsem zrovna nekojila, tak jsem ho dávala odříhnout, přebalovala, snažila se ho rozesmát nebo ho nosila v nosítku a přitom uklízela, vařila nebo něco vyřizovala.
Drž se zpátky
Kdy jsem přesně měla mít čas na sex? Jsem pořád křehká. Vím, že z téhož otvoru jsem vytlačila něco jako meloun, ale představa, že bych do něj měla něco dát zpátky, mě trochu děsila. Drž se trošku zpátky.
Když mi v noci položíš ruku na zadek a snažíš se dostat blíž, slyšíš ten zvuk? To bezmocné frkání a mlaskání? To je zase naše miminko (ano, zase!) a snaží se dostat ke zdroji potravy. Nejspíš proto, aby zůstalo naživu. A já nejsem schopná zrovna dělat dvě věci najednou, abych mohla uspokojit i tebe. Nezírej na mě prosím.
Jak sám víš, milý muži, přibrala jsem během posledních devíti měsíců deset kilo a z toho čtyři jsem vytlačila ven. Teď mám tam, kde byly pevné svaly, bláto. Jsem ráda, že tě stále vzrušuji, ale moje břicho, zadek a stehna mi právě nedodávají moc sebevědomí. Nech moje prsa na pokoji.
Promiň, drahý, ale moje prsa momentálně nejsou na hraní. Vím, že mám teď o číslo větší podprsenku, ale taky je v nich továrna na mléko. Jsou plná tekutého zlata a nechci, abys do nich strkal. Pokud to pomůže, představ si moje tělo jako účes mullet: nahoře byznys, dole párty.